V dnešní době se bez počítače asi bohužel těžko žije. Neznám někoho, kdo by mi řekl, že se mu žije lépe bez počítače. Tedy samozřejmě, když opominu starší generaci. Například moje babička s dědečkem, tak ti nikdy počítač doma neměli. Neměli jak počítač, tak neměli také samozřejmě notebook a také ani neměli tablet. A babička říkala, že kdyby ta doba nešla tak dopředu, že by si prý ani nepořizovala nový mobilní telefon. A to jenom kvůli tomu, že jí ho to dal na Vánoce můj bratr. I když babička stále dokola předtím opakovala a všechny varovala, že dotykové mobilní telefony nebude využívat, tak i tak dostala právě od mého bratra dotykový mobilní telefon.
Babička ještě asi dva nebo tři týdny protestovala, říkala, že tenhle mobilní telefon nechce, že chce zpátky svůj starý tlačítkový mobilní telefon. A potom, když ještě moje maminka řekla, že by jim nejraději dala nějaký starý počítač, tak babička už se vztekala a málem jí stály vlasy hrůzou na hlavě. Babička říkala, že sice tohle je od nich pěkné. Že se takhle o ně starají, ale že je počítač domů rozhodně nechce. Prý zná některé lidi, kteří jsou na počítači závislí. Babička se bojí, že prý by také potom byla na počítači závislá.
I když jsme jí kolikrát říkali, že tohle se jí nestane, protože závislost na počítači většinou vzniká v dětství, kdy si tam děti hrají nonstop hry, my jsme chtěli babičce a dědečkovi dat počítač kvůli tomu, aby se tam mohli dívat na filmy anebo abychom také mohli skypovat anebo abychom se mohli vidět. Nejenom dělat třeba telefonní video hovory, ale také třeba něco přes počítač. V dnešní době je to úplně normální a myslím si, že tohle by ocenil úplně každý člověk. Právě když bydlíme od svých prarodičů daleko, tak by počítač u nich a také u nás by byl opravdu velice praktický. My doma počítač máme, a tak budeme doufat, že babička s dědečkem si také tohle rozmyslí.